Myrmekochorie
Myrmekochorní rostliny, tedy taxony šířené mravenci, mají semena nebo plody s dužnatým přívěskem bohatým na živiny, elaiosomem. U některých taxonů je však adaptace na myrmekochorii nejednoznačná. V české flóře bylo na základě literatury (Sernander 1906, Hejný et al. (1988), Hejný et al. 1990, Hejný et al. 1992 , Fitter & Peat 1994, Slavík 1995, Slavík 1997, Slavík 2000, Klotz et al. 2002, Slavík & Štěpánková 2004, Grime et al. 2007, Kleyer et al. 2008, Servigne 2008, Štěpánková et al. 2010, Študent 2013), případně na základě blízké příbuznosti s taxony, které byly jako myrmekochorní uváděny (blízce příbuzné taxony v rámci rodu), vybráno přibližně 300 potenciálně myrmekochorních taxonů. Tyto taxony představují seznam potenciálně myrmekochorních taxonů, které byly blíže zkoumány a jsou s fotografiemi semen uvedeny na http://botanika.prf.jcu.cz/myrmekochorie/.
Tyto taxony náležely k těmto 36 čeledím: Amaryllidaceae, Apiaceae, Apocynaceae, Aristolochiaceae, Asparagaceae, Asteraceae, Boraginaceae, Caryophyllaceae, Celastraceae, Colchicaceae, Crassulaceae, Cyperaceae, Dipsacaceae, Euphorbiaceae, Fabaceae, Iridaceae, Juncaceae, Lamiaceae, Liliaceae, Linaceae, Montiaceae, Orobanchaceae, Oxalidaceae, Papaveraceae, Plantaginaceae, Poaceae, Polygalaceae, Polygonaceae, Portulacaceae, Primulaceae, Ranunculaceae, Rosaceae, Resedaceae, Santalaceae, Urticaceae, Violaceae
Všechny taxony ostatních čeledí byly zařazeny do kategorie (5) nemyrmekochorní (b). Do této kategorie byly zařazeny i taxony z výše uvedených čeledí, u kterých v literatuře nebyla nalezena zmínka o myrmekochorii a ani u nich na ni není podezření na základě jejich blízké příbuznosti s myrmekochorními taxony. Taxony, které byly zařazeny do seznamu potenciálně myrmekochorních rostlin, avšak u nich elaiosom ani struktura elaiosom připomínající nebyly při vlastním sběru zjištěny, byly klasifikovány jako (4) nemyrmekochorní (a). Dále je mezi potenciálně myrmekochorními rostlinami část s jasně vyvinutým elaiosomem, které byly zařazeny do kategorie (1) myrmekochorní.
Ostatní taxony nemají jasnou morfologickou indikaci – přívěsek (tedy struktura, která by potenciálně mohla být elaiosomem) je přítomen, ale v poměru k semeni je velmi malý a potenciální výhoda přenosu semen pro mravence by byla malá. K ověření, zda je přívěsek opravdu elaiosomem, by bylo vhodné použít chemickou analýzu obsahových látek, protože elaiosom je svým složením podobný i u nepříbuzných taxonů rostlin (Konečná et al. 2018) a liší se od semen. Tyto analýzy jsou však náročné na množství rostlinného materiálu a jsou nákladné. Jinou možností je další výzkum pomocí odnosových experimentů, v nichž se mravencům nabízejí od každého taxonu jak diaspory s tímto přívěskem, tak diaspory s přívěskem odstraněným. Výsledky takových experimentů jsou dostupné pouze pro velmi malou část potenciálně myrmekochorních taxonů, proto bylo nutné taxony klasifikovat na základě morfologie. Pokud se přívěsek zdál být dužnatý (tzn. nasává po vyschnutí opět vodu a bobtná), taxon byl klasifikován jako (2) pravděpodobně myrmekochorní, a pokud nepřipomínal elaiosom (např. lem nebo nedužnatý přívěsek), byl zařazen do kategorie (3) pravděpodobně nemyrmekochorní.
Kategorie 1 až 3 mají subkategorie nv (non-vidi) u taxonů, u kterých se nepodařilo najít žádný literární údaj nebo fotku semene, ani se nepodařilo získat vlastní sběr, ale dotyčná kategorie je pravděpodobná na základě vlastností blízce příbuzných taxonů. Například Centaurea bruguiereana je v kategorii 1nv, protože všechny taxony rodu Centaurea, pro která máme data, elaiosom mají (patří do kategorie 1).
Myrmecochory
Myrmecochorous plants, i.e. taxa dispersed by ants, have a nutrient-rich fleshy appendage of seed or fruit, the elaiosome. However, in many taxa the morphological indication is equivocal. We selected approximately 300 potentially myrmecochorous taxa in the Czech flora: some of them were reported as myrmecochorous in the literature (Sernander 1906, Hejný et al. (1988), Hejný et al. 1990, Hejný et al. 1992 , Fitter & Peat 1994, Slavík 1995, Slavík 1997, Slavík 2000, Klotz et al. 2002, Slavík & Štěpánková 2004, Grime et al. 2007, Kleyer et al. 2008, Servigne 2008, Štěpánková et al. 2010, Študent 2013), others were closely related congenerics of potentially myrmecochorous plants. These taxa form a list of potentially myrmecochorous plants, were further examined; their list with seed images is at http://botanika.prf.jcu.cz/myrmekochorie/.
These taxa belong to following 36 families: Amaryllidaceae, Apiaceae, Apocynaceae, Aristolochiaceae, Asparagaceae, Asteraceae, Boraginaceae, Caryophyllaceae, Celastraceae, Colchicaceae, Crassulaceae, Cyperaceae, Dipsacaceae, Euphorbiaceae, Fabaceae, Iridaceae, Juncaceae, Lamiaceae, Liliaceae, Linaceae, Montiaceae, Orobanchaceae, Oxalidaceae, Papaveraceae, Plantaginaceae, Poaceae, Polygalaceae, Polygonaceae, Portulacaceae, Primulaceae, Ranunculaceae, Rosaceae, Resedaceae, Santalaceae, Urticaceae, Violaceae
The taxa belonging to the other families were classified as (5) non-myrmecochorous (b). The same category is also used for the taxa from the above-mentioned families that have not been reported to be myrmecochorous and are not closely related to potentially myrmecochorous taxa. The plants from the list of potentially myrmecochorous taxa in which we found no structure resembling elaiosome in our samples were classified as (4) non-myrmecochorous (a). The taxa with clearly developed elaiosome (all of them from the list of potentially myrmecochorous taxa) were classified to the category (1) myrmecochorous.
The remaining taxa do not have any clear morphological indication. The appendage (i.e. a structure that could potentially be an elaiosome) is present, but the appendage:seed ratio is rather low so that the possible advantage of seed transport for the ants would be small. Chemical analysis of nutrients would be needed to decide whether the appendage is elaiosome or not, since elaiosome nutrient content is rather stable across unrelated taxa (Konečná et al. 2018) and different from seeds. However, these analyses are demanding in terms of plant material volume and expensive. Another possibility is seed removal experiments, in which ants are offered seeds with appendage present and seeds with appendage artificially removed. Results of such experiments are available only for a very small fraction of the potentially myrmecochorous taxa. Therefore it was necessary to classify taxa based on their seed morphology. If the appendage seems to be fleshy (i.e. can soak water after drying out), the taxon is categorized as (2) probably myrmecochorous; if it does not resemble an elaiosome (e.g. non-fleshy appendage or rim), it is categorized as (3) probably non-myrmecochorous.
Categories 1 to 3 have subcategories nv (non-vidi, not seen) in taxa for which we found no information in the literature or a photograph of a seed, and we failed to collect seeds from living plants, but the assignment to the category is likely based on the traits of closely related taxa. For example, Centaurea bruguiereana is classified as 1nv, because all the taxa of Centaurea for which we have data possess an elaiosome (i.e. are in category 1).